“Jak hluboko jsi se potápěl?” Tohle je záludná otázka, na kterou se mnozí moji student ptají. Nerad na ni odpovídám, protože se obávám, že by odpověď mohla mé studenty inspirovat k dosažení mojí maximální hloubky, nedejbože k jejímu pokoření. Vhodnější by bylo se zeptat “Jak hluboko se potápěč může potápět?”. Odpověď bohužel není tak jednoznačná. Záleží na mnoha faktorech, jako je plyn, který dýcháme, úroveň zkušeností a osobní tolerance vysokého parciálního tlaku inertních plynů a kyslíku.
Různí potápěči mají různé představy o tom, kdy je ponor považován za hluboký. Abych to uvedl na pravou míru, Open Water Diver je certifikován k potápění do 18 metrů a AOWD je certifikován k potápění do 30 metrů. V rámci kurzu AOWD student provádí ponory do třiceti metrů, tudíž pro pokročilého potápěče je jakákoli hloubka větší než osmnáct metrů považována za hloubkový ponor. Za limit rekreačního potápění je považováno 40 metrů, což je i hloubka, do níž je potápěč v Deep Diving certifikován. Obvykle se za hluboký ponor považuje ponor do hloubky mezi třiceti a čtyřiceti metry.
Photo courtesy of PADI©
Hlavním důvodem, proč se potápěči potápějí hluboko, je spatřit věci, které nejsou k vidění v mělkých vodách. Pro dobře zachovalé vraky je běžné, že leží v hlubokých vodách, protože větší hloubka znamená menší vystavení povrchovým vlnám. Také různý podmořský život žije v různých hloubkách. Na tropických útesech je běžné najít zdravější korály ve větších hloubkách, díky menšímu vlivu slunce a přítomnosti potápěčů. Mnoho ryb a dalších mořských tvorů dává přednost větším hloubkám. Nevýhodou hloubkového potápění je samozřejmě menší viditelnost a kvůli menšímu slunečnímu svitu i bledé barvy.
Stejně jako většina typů rekreačního potápění, hloubkové potápění je velmi bezpečné, pokud se držíme stanovených pravidel. Největším problémem hloubkového potápění je zvýšené riziko dekompresní nemoci, rychlá spotřeba vzduchu a dusíková narkóza.
Vzhledem k velkému tlaku ve větších hloubkách se zvyšuje riziko dekompresní nemoci. Můžeme tomu předejít řádným plánováním ponoru za použití dekompresních tabulek nebo potápěčského počítače, a také pomalým výstupem a dokončením všech nezbytných bezpečnostních a dekompresních zastávek.
Absolutní limit pro rekreační potápění je 40 metrů. Větší hloubky spadají do technického potápění!
Vzhledem k rychlejší spotřebě vzduchu ve větších hloubkách je důležité pozorně sledovat manometr, abychom měli dostatečnou rezervu vzduchu na konci ponoru. Je také doporučeno použít záložní zdroj vzduchu v případě OOG situace (Out of Gas = málo vzduchu). To znamená buď nést přídavnou malou láhev se vzduchech, takzvanou pony bottle, nebo mít k dispozici vzduchovou láhev zavěšenou pod lodí. Tato láhev má svůj regulátor a visí na laně obvykle v pěti metrech, tudíž je snadno přístupná během bezpečnostní zastávky.
Třetím problémem při hloubkovém potápění je dusíková narkóza. Vzduch, jejž dýcháme, je tvořen 79% dusíku, inertního plynu, který na lidské tělo nemá při normálním povrchovém tlaku žádný vliv. Nicméně, pokud se ponoříme do vody, větší tlak zvyšuje parciální tlak dusíku, což znamená, že má stejný efekt, jako bychom dýchali větší koncentraci dusíku. Zhuštěný dusík ovlivňuje procesy v mozku a vyvolává pocity velmi podobné opilosti.
Dusíková narkóza přichází u různých lidí individuálně, v různých hloubkách. Ale u mnoha lidí začíná být znát kolem patnácti metrů. Prvními příznaky jsou mravenčení v prstech, zpomalené myšlení, závratě, dezorientace a zhoršené rozhodování. Většina potápěčů registruje příznaky dusíkové narkózy v hloubkách větších než 30 metrů. Čím hlouběji se potápíte, tím větší je opojení. Dusíková narkóza nezpůsobuje žádná dlouhodobá zdravotní rizika a všechny symptomy mizí po vynoření. Je doporučeno, aby se potápěči v rámci buddy týmu navzájem kontrolovali a v případech dusíkového opojení zahájili výstup.
AOWD kurz zahrnuje hloubkový ponor do 30 metrů. Poté je potápěčům umožněno absolvovat kurz Deep Diving. Tento speciální kurz zahrnuje čtyři ponory mezi osmnácti a čtyřiceti metry. Kurz pokrývá teorii včetně plánování hloubkového ponoru a dusíkové narkózy, stejně jako trénink použití pony lahve a záložních lahví při bezpečnostních zastávkách. Obyčejně jsou praktikována různá cvičení s instruktorem, abychom testovali účinky dusíkové narkózy a téměř jistě ji v průběhu kurzu pocítili. Po dosažení certifikace budou potápěči schopni se potápět do čtyřiceti metrů. Hloubky větší než 40 metrů spadají pod technické potápění.
Autor : Ahmed Fouad
Přeložila: Jana Samec
Comments